S vedoucí kapely Srdcaři o hudbě a o jejich cestě na letošní setkání v Olomouci.

Magdalena Kodetová, obdivuhodný hudební nadšenec, je absolventkou ČVUT v Praze a dokončuje studium hudební vědy. Hudba je jejím koníčkem už léta. Měla kapelu, různě zpívala a hrála v orchestrech. Její záběr byl hodně široký: „Od malička jsem hrávala na klavír, chodila jsem do zpěvu, pak jsem hrála ještě na klarinet a na saxofon.“ Její hru na klarinet prý budeme mít šanci obdivovat i na setkání v Olomouci.

Hudba Magdu stále provázela, změny nastaly až se začátkem studia na vysoké škole. „Říkala jsem si, tak to ta moje hudební kariéra skončila. Bylo to hezký, ale teď se spíš budu věnovat hudební vědě z toho teoretického pohledu. A teď hraju a zpívám, můžu trávit čas s hudbou a s přáteli. A strašně mě baví tvořit nový aranže a vymýšlet, co budeme hrát.“

Magda se nyní hudbě věnuje hlavně v rámci Srdcařů, což je kapela působící v Praze v kostele Nejsvětějšího Srdce Páně. Její členové jsou většinou studenti vysokých škol nebo mladí pracující ze všech koutů České republiky i ze Slovenska. Magda je už nějakou dobu vedoucí celé této kapely. „To tak nějak vyplynulo. Byli jsme parta lidí, která vlastně neměla vedoucího, ale byl potřeba nějaký styčný člověk pro kontakt s ostatními. Dřív jsem se vůbec nepovažovala za šéfa, spíš jsem byla někdo, na koho se mohli ostatní obrátit. A tak mě odhlasovali,“ vzpomíná Magda.

Původně měla ale jiné plány. „Říkala jsem si, že bych se ráda přidala k nějakému zavedenému sboru, ale rozhodně mě nenapadlo, že budeme od začátku budovat kapelu, která to dotáhne až na celostátní setkání mládeže. A že budu té kapele šéfovat, nebo jak to říct. Je to sice větší výzva, větší závazek, ale taky velikánská zkušenost,“ míní hudebnice.

Srdcaři nás budou letošním setkáním provázet společně s olomouckou Sněženkou. Magda vypráví: „Nikam jsme se nepřihlašovali, ale asi před rokem nám přišel e-mail, jestli jsme pro, aby nás zařadili do širšího výběru kapel.“ Po přečtení e-mailu následovala bouřlivá diskuze. „Nebyli jsme všichni přesvědčení o tom, že na to máme. Každý jsme na to měli úplně jiný pohled a museli jsme to vyřešit. Bylo by jednoduchý říct, že hrát nechceme, ale chopili jsme se toho jako výzvy.“ Srdcaři poslali nahrávky, někdo z hudební režie si je přišel poslechnout a najednou se ocitli v užším výběru. „Zavolal mi Jenda Balík, že nás vybrali,“ vzpomíná šéfka kapely a upřímně dodává: „Asi jsme to úplně nečekali. Spíš pro nás bylo překvapením už to, že se nám vůbec ozvali.“

Srdcaři cvičí pravidelně jednou týdně a každých čtrnáct dní hrají na mši. Nyní, před setkáním, jim k tomu přibyl navíc každý měsíc jeden víkend, kdy zkouší. Snaží se vymýšlet nové aranže písniček a dodat do nich něco svého. „Různě se inspirujeme, i současnou moderní hudbou. Posíláme si ukázky písniček, který nás oslovily. Snažíme se čerpat inspiraci, jak upravovat ty naše písničky nově,“ popisuje vedoucí Srdcařů.

Magda se svojí kapelou už nyní přemýšlí, co všechno na setkání zahrají. „Děláme vlastní zhudebnění žalmů. A jinak se posluchači můžou těšit na úplně nové písničky, které jsme přeložili ze slovenštiny. Dále různé tradiční písničky, hymny uplynulých setkání anebo takové ty staré šlágry, hosanovky, kterým třeba zkusíme dát nějaký nový, modernější háv a doufáme, že se nám to podaří,“ vypočítává.

Z každého Magdina slova zaznívá nadšení z hudby a velký zápal. „Obdivuju hudební bohatství, které jsme zdědili za všechna ta století. Ta různost a možnost čerpat jak z klasiky, od středověku, tak i z dvacátého století nebo začátku jedenadvacátého, které nám přinesly do hudby strašně moc. A mě baví to, že můžeme propojovat tolik různých věcí. A můžeme se snažit, třeba i s ohledem na nadcházející setkání, hledat si svoji vlastní cestu, posunout to někam dál. Vytvořit zase něco trošku nového, abychom nezůstávali u toho, co se vždycky zpívá a na co jsme zvyklí.“ Je jasné, že se tedy máme na co těšit a že Srdcaři do svých výstupů skutečně dají srdce.

Olomoucké setkání není pro Magdu jen plánování hudby, ale i duchovní povzbuzení. „Letos je pro mě rozhodně velkou inspirací motto setkání „Nebojte se!“. Dokončila jsem vysokou školu a chystáme se na celostátní setkání mládeže a přitom jsme nikdy na tak velké akci nezpívali. Je to pro mě spousta neznámých. Když si představím, co mě všechno čeká, tak si říkám, že bych se mohla začít bát, ale pak si vzpomenu, že letos se nesu na vlně „Nebojte se!“. Takže vždycky, když mě něco vyděsí, říkám si, nesmím se tomu poddat. S Boží pomocí se to snad všechno nějak podaří,“ uzavírá Magda.

foto: archiv Srdcařů