Zpěvačka, tanečnice a herečka. Ne, nechystám se vyprávět vtip, všechny zmíněné role patří jedné rozesmáté slečně. Vtipnou kaši jsem ale před rozhovorem s ní posnídat asi měla. Marta Ebenová byla totiž na zasedání Sekce pro mládež téměř nezastižitelná: stále obklopená lidmi, kteří potřebovali něco řešit nebo kamarády, kteří si s ní přišli povídat. Nakonec si našla čas i na nás, co jsme opodál číhali s mikrofonem.

Marta na setkání mládeže v Rio de Janeiru (foto: Dominik Novák)

K výčtu Martiných přívlastků jsem chtěla přidat studentka, to ale už podle jejích slov není pravda. Studium divadelní vědy na Karlově univerzitě má nová vedoucí režijní skupinky pro Celostátní setkání mládeže úspěšně za sebou. Režii se ve škole věnovala taky, spolu s dramaturgií se ji učila na Katedře alternativního a loutkového divadla DAMU. "Taky jsem občas někde hrála, ale to byly spíš nezávislé projekty. Většinou jsem se k nim dostala jako zpěvačka," doplňuje Marta a vzpomíná především na Cikánskou rapsodii v pražském Národním divadle. "Byla k tomu báječná romská hudba a měli jsme i bezvadnou režisérku. V každém obrazu jsem hrála něco jiného, atmosféra scén byla skvělá, takže mě to hodně bavilo," usmívá se a vysvětluje, čím pro ni byla inscenace výjmečná. "Herectví mám spíš pro radost, nemyslím si, že by to bylo moje největší životní povolání," zamýšlí se nad otázkou, jestli je víc dramaturgyní, nebo herečkou.

Marta v Cikánské rapsodii (foto Marek Volf)

Mezi Bruncvíky

Když je řeč o dramaturgii, právě na té pracoval v uplynulých týdnech tým Režie Celostátního setkání mládeže v Olomouci. "Seděli jsme kolem stolu, sdělovali si svoje zážitky a na základě svých zkušeností jsme se snažili porozumět tématu setkání a najít nějakou cestu, jak ho uchopit," těší se Marta, že už brzo začne fáze nacvičování a zkoušení. Pokud někde, tak snad právě v této nadcházející fázi bude moct více využít zkušenosti z chlapeckého sboru Bruncvík, ve kterém učí hudební nauku a vede přípravku pro zpěváky od čtyř do sedmi let. Uprostřed bandy malých kluků si Martu dokážu představit, což mi potvrzuje: "Divocí jsou, ale práci s nimi mám hrozně moc ráda. Jsou spontánní a přirození, kolikrát se od nich učím. Vždycky mě to baví. Hned jak příjdou, dostanu pocit, že se musím smát. Oni pořád něco vymýšlí a přirozená radost ze života potom postihne i mě," vynutí u ní už jen vzpomínka na to neposedné hejno smích. "Všichni tam spolu blbneme. A když zároveň člověk vidí, že se při tom i ti kluci něco učí ... Já se učím nové způsoby, jak s nimi pracovat, zjišťuju, co je baví, co je nebaví," mluví Marta s nadšením o své práci, která zasahuje do další oblasti jejího zájmu – hudby.

Vystoupení v prádelně

Kromě zpěvu ovládá vedoucí Režie i hru na cembalo. Má v jejím případě navrch divadlo, nebo hudba? "Myslím, že spojení obojího," usmívá se lišácky. "Když se přidá divadlo k hudbě, tak se člověk začne víc soustředit na obsah hudby než na to, jestli je dokonale v rytmu nebo dokonale intonuje, a tím pádem začne muziku dělat srdcem. Potom už ani rytmus nebo intonaci nemusí řešit, protože přijdou přirozeně: ve chvíli, kdy si je člověk jistý, kdy to prožívá," vysvětluje Marta. Srdce nepochybně věnovala také hraní, jinak by nevznikl Flek v buši, experimentální divadlo, které s kamarády založila asi před pěti lety. "Ještě nikdy v životě jsme nehráli v divadle," směje se. "Vystupovali jsme v různých kavárnách, na zahradě, v kostele, v Bohnicích ve staré prádelně ... To byla zrovna inscenace Baudelairových básní, které jsme zpracovali různě. Třeba jako loutkové divadlo, nebo jako recitaci s tancem a s hrou na cembalo," popisuje aktivity uskupení, které se jmenuje podle svých zakladatelek. "S kamarádkou Flekovou jsme si říkaly, že Flek v ebenovém lese zní divně, ak se z toho stal Flek v buši. No a zpětně jsme si vymyslely spoustu dalších vysvětlení, proč se jmenujeme zrovna takto. Ty už jsou šroubovanější," znovu se neubrání úsměvu.

Cikánská rapsodie 

Děláme pro to všechno

Režie CSM Olomouc, Bruncvík, Flek v buši ... a tím výčet nekončí. "Máme ještě dívčí pěvecký soubor Lada. To všechno tvoří devadesát procent náplně mého dne," doplňuje. Zbylých deset procent by logicky mohlo patřit odpočinku, to bychom ale nesměli mluvit s vedoucí režijní skupinky. "Je pravda, že je to v poslední době zvláštní. Dřív jsem odpočívala tím, co teď dělám jako práci. Takže mám pocit, že odpočinek zase tak nutně nepotřebuju. Musím se teda hlídat, abych dost spala. Ale jinak si myslím, že ta tvůrčí činnost je taková, že se tím člověk zároveň i nabíjí. Samozřejmě je to vyčerpávající, třeba příprava režie pro Olomouc, ale vždycky je tam určité procento, které se mi vrátí," myslí si Marta. "Téma "nebojte se" je dost zajímavé a klíčové v životě každého člověka. Tím, že se mu tak intenzivně věnujeme, cítím taky vývoj sama na sobě," vysvětlí ještě rychle na závěr, protože přestávka je za námi a měli bychom se vrátit do sálu na zasedání Sekce pro mládež. Hlavně tedy oběť našeho výslechu, která se sice zbavila jednoho mikrofonu, za chvíli však dostane do ruky další - aby představila práci režijní skupinky. Snad tu spoustu úkolů do léta stihnou. "Doufám že jo, děláme pro to všechno," ujišťuje Marta.

Pěvecký sbor LADA (foto Marie Tučková)

S vedoucí režijní skupinky si moc rád povídal Luděk Strašák, záludné otázky kladla a odpovědi zaznamenala Áňa.