Díky Anetě Hrabovské a tiskovému týmu, kterému velí, víme, že nás v srpnu něco čeká. Hmatatelnější kus jejich práce pak potěžkáme každé ráno při pročítání čerstvého tisku.

 

Skupinka tisku se ale nerovná jen vydávání časopisu. Už od loňského srpna, kdy se zformoval tým mediální propagace, který se s tiskem z větší části prolíná, dobrovolníci usilovně pracují na nejlepší propagaci a povědomí o setkání. Tým zveřejňuje videa, články, vymýšlí výzvy typu postní challenge a neustále nutí ostatní přípravné skupiny, aby posílaly fotky z týmových setkání pro sdílení přípravných prací s těmi, kteří do zákulisí nevidí. K dispozici má vedoucí redaktory, grafiky a fotografy. „Moje práce je ale o něco méně tvůrčí, zadávám jim přiměřenou práci, koriguji je, hlídám termíny a schvaluji výsledky. Je to spíš pozice manažera,“ komentuje současnou pozici. Během srpnového setkání bude její tým zásobovat média, sociální sítě a web zprávami o tom, co se v Olomouci děje. Pro účastníky bude stěžejní zmíněný časopis. „Trochu se děsím, kam až se dostaneme. Podle ohlasů máme docela vysokou laťku, tak mám strach, že pokud se tohle tempo bude stupňovat, tak budu chodit do své kanceláře v práci odpočívat," směje se. Vzápětí ale dodává, že výzvu „Nebojte se" oceňuje čím dál víc. „Asi nemám den, kdy bych nepotřebovala ujistit, že se nemusím bát, že všechno, co zrovna dělám, bude v pohodě, že se do toho s odvahou můžu pustit. Když píšu článek na web nebo příspěvek na Facebook, přidávám tam #nebojtese, což mi připomíná, že strach není na místě v rámci příprav celostátního setkání ani v životě.“

 

Práce v press týmu pro ni není novinkou. Už před dvanácti lety se během celosvětového setkání v Kolíně nad Rýnem starala o kroniku. „Od té doby je tahle rubrika moje srdcovka. Jako redaktorka jsem fungovala na setkání v Táboře, v Kroměříži a v Madridu jsem byla vedoucí týmu. A s nadsázkou říkám, že k vedoucí pro Olomouc mě dovedla dlouhá chvíle. Loni v únoru jsem skončila výšku a měla jsem pocit, že jsem nevyužitá, tak jsem nabídla otci Balíkovi pomoc a on ji pojal takto."

Je cílevědomá, zodpovědná a i díky své empatii pracuje s dětmi jako speciální pedagožka a psycholožka. „Uměla bych říct, kdo je mým vzorem křesťana, psychologa nebo člověka, ale největší inspirací jsou pro mě momentálně děti, které mě nutí učit se a pracovat na sobě,“ popisuje hnací motor.

 

„Na setkání mě baví nová kamarádství a pocit pospolitosti, že jako křesťan nejsem sama. Silně jsem si také uvědomila, jak pevným a důležitým bodem dne je pro mě mše svatá. A to platilo hlavně pro setkání, kde jsem byla malé pískle a nikoho moc neznala. Mše pro mě byla jistota, na kterou jsem se mohla spolehnout, opřít se o ni a načerpat během ní sílu," přiznává. Předkládá nám tak jednoduchý recept, jak plně prožít šest dní, které pro její tým budou intenzivním zápřahem se spoustou nervů, šálků kávy a nedostatkem spánku.