S manažerkou CSM o organizaci, evangelizaci a životě s Ježíšem 

Bránila se, že neumí mluvit, a potom nám toho napovídala na tři rozhovory. Stejně rychle jako mluví prý i čte. Jen tak je snad možné, že stíhá louskat tlusté ruské romány, zatímco pracuje na plný úvazek, organizuje pěší výlety a vůbec je podle svých slov akční. Po setkání s ní to můžeme podepsat. Klidně stokrát. Seznamte se - manažerka Celostátního setkání mládeže v Olomouci, Alžběta Vacková.

Hrála jsem svatou

Pamatovat si ji můžete třeba z pódia v českém centru na Světovém dni mládeže v Krakově nebo z Celostátního setkání animátorů v Třešti. Jako svatá Pina Suriano tam byla uvěřitelná, tedy spíše neuvěřitelně dobrá. "Svatou jsem hrála, no. Doufám, že to tam jednou dopracuju, ale je to štreka," směje se Alžběta. "Práce v režii pro mě byla optimální. Je to mix kreativních a organizačních věcí, člověk se může vyřádit. Měli jsme předat mladým poselství, že je super být věřící, že Bůh je tady pro všechny v různých formách a můžeme se na něj vždycky obracet. Mělo to být srozumitelné a zároveň to mělo mít uměleckou úroveň. Tu službu jsem dělala s velkou radostí," vzpomíná.

Úkoly manažerky už tolik kreativní nejsou. Jednání s úřady a majiteli pozemků, organizační zajištění od odpadů a stravování po celkovou organizaci setkání. Práce je hodně a Alžběta s ní začala už před rokem. Někdy podle ní stačí vyplnit správné papíry a poslat je na správné místo, jindy musí na úřady jít i několikrát. "Myslím si, že nic nedrhne, všechno běží po drátkách. Pouť na Kopeček – to je jedna z těch logisticky náročnějších operací," přibližuje činnost manažerky. "Teď se musím víc držet různých zákonů, nařízení, směrnic a podobně. Nicméně i tady některé problémy musí člověk vyřešit relativně kreativně," usmívá se někdejší členka Režie, která má k organizaci všeho druhu blízko. "V práci třeba pořádám pěší túry, na které chodíme s kamarády," představuje Alžběta svoje další aktivity.

Sport, hra na kytaru a jiné hudební nástroje, zpěv, divadlo, koncerty, výstavy. Diář manažerky setkání je naplněný, a to nejen pracovními povinnostmi. "Jsem hodně společenská, ráda se potkávám s lidma. Pořád jsem někde pryč, až si rodiče stěžují, kdy se taky ukážu doma," směje se. Čas jí zbývá i na četbu Dostojevského, Čechova, Gogola či dalších ruských klasiků. "Čtu hodně a hodně rychle," vysvětluje, jak to všechno zvládá. A kupodivu si přečtené věci pamatuje, což má podle svých slov po tatínkovi.

Betty s Ježíšem

Od rodičů se Alžbětě dostalo také vychování ve víře, vztah s Bohem ale začala více vnímat po prvních návštěvách centra mládeže v Příchovicích. "Tam jsem objevila, že žít s Bohem není jen nedělní návštěva kostela. Že to má několik dalších dimenzí, které člověk v životě objevuje a potřebuje. Kdybych náš vztah měla zhodnotit, tak žijeme velice intenzivně spolu, občas mě překvapuje, jak moc," podivuje se. "Všichni říkají, a mně to vždycky přišlo jako velký klišé, že život s Bohem je hrozně velký dobrodružství. Jenže pořád víc cítím, že to je pravda. A je to občas fakt dost velká sranda," usmívá se a doplňuje, že by tuto zkušenost ráda zprostředkovala všem. "V nebi bude něco daleko většího a lepšího. A na to se těším. Snažím se tady pro to udělat maximum, aby se ostatní lidi dozvěděli, že tu možnost mají taky. Strašně ráda lidem o Bohu vyprávím, protože si myslím, že se to děje málo. Je potřeba to ukazovat prakticky, reálným žitím evangelia, ale nejenom v našich uzavřených komunitách. Opravdu se nebát jít s kůží na trh a říct, hele, Ježíš je tady a je pro vás!"

Kvůli jejímu zaujetí evangelizací si z ní prý někdy kamarádi utahují. "Hodně sdílím věci na Facebooku, různý statusy a chválový písničky. Nebo přijdu a říkám "jo, to Ježíš by udělal tohle", a všichni reagují, jo, zase Betty s Ježíšem. Potom mi kamarádi píšou na Facebooku, ty zas docela jedeš toho Ježíše, co? A já na to, jo, on je úplně nejlepší! Až mě překvapuje, že spousta lidí se potom zajímá a má různé otázky," vysvětluje Alžběta, pro kterou je také CSM příležitostí, jak mladým předat myšlenku, aby šli a šířili evangelium do celého světa. "To říkal už Jan Pavel II., když zakládal Světový den mládeže," upřesňuje mladá manažerka setkání. "Mladí mi nejvíc pomůžou, pokud přijedou a Celostátní setkání mládeže si užijí. Budeme potom moct říct, že to celé mělo smysl, a že naše práce nebyla zbytečná," vyzývá na závěr s úsměvem, který ostatně provázel celé naše povídání.

Vyzvídali a Alžbětě děkují Luděk Strašák a Áňa Horáková

Foto: archiv Alžběty, Člověk a víra