Pro dalšího zástupce jižní Moravy, dopraváka Feriho, bude řazení a couvání v Olomouci denní rutinou. Se svými sedmi svěřenci bude městem svištět na čtyřech kolech a převážet, co bude zrovna třeba. Motory jej baví odmala.

Od narození tíhne k technice, převážně pak k silničním vozidlům. „I proto jsem asi skončil v dopravě. Rodiče mě učili řídit už odmalička. Mám zálibu v dělání řidičáků, ne že bych je vyloženě sbíral, ale přemýšlel jsem, že co když je jednou budu potřebovat. Člověk nikdy neví, kde skončí, a říká se, že čím víc papírů, tím líp,“ vysvětluje Feri.

Pod pojmem doprava by se dalo představit korigování dopravních prostředků a účastníků, přesto má tým dopravy jinou náplň práce. „My budeme doopravdy řídit auta. Není to o tom, že bychom stáli s praporkem u cesty, ale zajišťujeme logistiku během setkání. Je to velmi rozmanitá práce a je třeba být připraven na všechno. Řídím tým řidičů, takže se dá říct, že jsem řidič na druhou.“

První setkání zakusil ve Španělsku, kam se mu nechtělo kvůli šíleným vedrům a představě, že pojede tři dny v kuse autobusem, kde se bude potit, pak se bude týden modlit a pak zase trpět po cestě. „Doma mi ale řekli, že mám Madrid zaplacený, tak jedu. Nakonec jsem byl strašně rád za tu příležitost. Taky jsem si tam ale uvědomil, že pokud pojedu na další setkání, tak jedině jako dobrovolník. Toužím po tom mít nějakou zodpovědnost, pracovní vytíženost, ale ze všeho nejvíce se mně líbí, když pořadatelé chodí s kartičkami a můžou tam, kam účastníci ne,” směje se. Má rád zábavu a akčnost. „Rád pomáhám jako dobrovolník. Mám rád, když ze sebe něco můžu dát a zároveň se u toho pobavím. Heslo, kterým se snažím řídit, je, že je sice super, když se bavím já sám, ale mnohem větší radost mám tehdy, když můžu bavit ostatní. Celkově neplánuji věci dopředu, rád se rozhoduji na poslední chvíli, beru to, co se mi dostane pod ruce, a snažím se tak využívat nabízené příležitosti,” vysvětluje.

Těší se na kamarády z Krakova. Když do Polska odjížděl, nikoho z týmu neznal, cestou z něj znal téměř každého z přípravného týmu. Se spoustou z nich se baví dodnes. Přestože rád pozná nové lidi, účastníkům radí, aby se mu spíše vyhýbali. „Přál bych přítomným, aby mě nepotkali, protože když se tak stane, tak to bude zřejmě znamenat, že jsou v nějakém průšvihu, že je budu muset někam vézt,” myslí si a dodává, že přijet by měli všichni, i ti, kdo se ještě rozhodují, protože jsme mladí teď a tady. „Říkám si, na kolik setkání se ještě dostanu, když je hranice pro účast třicet let.

Rád bych jel do Panamy, ale ta je v Božím řízení. Občas mě mrzí, že někdo řekne, už nejedu, protože tam budou převážně mladší účastníci. Myslím si, že je to velká škoda a že právě tímto přístupem se průměrný věk setkání snižuje,” zamýšlí se. S důvtipem říká, že je skromný, ale zároveň úžasný člověk a vzápětí myšlenku vysvětluje. „Člověk může být odborník na spoustu věcí a občas se tak trochu chlubí, že umí všechno. Ale pak zjistí, že co má jeden den, další už mít nemusí. Vše je dar od Boha, ani naše schopnosti nejsou samozřejmostí. Je potřeba jich využívat a zároveň s tím až tak moc nemachrovat. A tak doufám, že budu umět řídit i za měsíc. Bylo by docela blbé, kdybych najednou nevěděl, jak na to," zavtipkoval.

FOTO. Archiv Feriho