Rozšířená verze rozhovoru z 1. čísla časopisu Follow

„Členové přípravného týmu už musí být unavení, rád bych jim tedy dopřál jedno dlouhé, nudné kázání, aby mohli zamhouřit oko a dospat, co chybí,” začal svou promluvu v neděli na Svatém Kopečku mladý novokněz Petr Soukal. Obdivovala jsem odvahu, se kterou vystoupil před plný kostel. Tím víc, že mši sledovali i diváci televize NOE.

Měl jsi strach?

Strach je špatné slovo, ale bázeň Boží a nervozita začátečníka, to jsou přesné výrazy. Na jednu stranu člověk slouží mši svatou, slaví liturgii – dělá to, co má rád a co se snaží „dělat“ dobře. Ale na druhou stranu vnímá, že má před sebou 700 lidí a tři televizní kamery, skrze které na něj hledí další spousty věřících v televizi. To ale není tak podstatné, jako ta úžasná skutečnost, že při slavení liturgie stojíme před Otcem, kterému ve společenství církve vzdáváme díky a přinášíme oběť, kterou náš Otec přijímá ke své slávě a ke spáse celého světa. Potom je jedno, jestli je na mši svaté tisíc jeden, dva, nebo sedm.

Jak dlouho sis připravoval kázání?

Nebudu přehánět, když řeknu, že čtyři až pět hodin. Vždycky, když se pouštím do přípravy kázání, tak se snažím znovu a znovu prožít to, že tato služba je hlásání Božího slova. A jestliže je slovo Písma svatého opravdu Boží, tak potom ten, kdo je jediným skutečným Vykladatelem Bible a Inspirátorem našich kázání, není nikdo jiný než právě Bůh. Proto se nejdříve modlím, prosím o pomoc a světlo Ducha svatého, a nořím se do textu Písma při meditaci a rozjímání. Záhy na řadu přichází také poctivé studium biblického textu, tedy četba různých komentářů a zkoumání toho, co chce ten který úryvek sdělit lidem, před které smím předstoupit jako služebník tohoto slova. Zároveň se také snažím dbát na radu papeže Františka, kterou dává nám začínajícím kazatelům v Evangelii Gaudium (č. 156): „V Bibli nalezneme i doporučení, jak připravovat kázání, abychom mu zajistili náležitou úroveň: ‚Shrň svou řeč, mnohé řekni málo slovy‘“ (Sir 32,8). Jiní říkají to samé, když tvrdí, že kázání má být jako minisukně. Tedy krátké a přiléhavé. Tak kéž by se nám to dařilo…

Co tě baví dělat, když zrovna nepíšeš kázání nebo nesloužíš mši?

Rád si brnku na kytaru, zahraju fotbálek nebo se setkám s kamarády. Asi o sobě můžu říci, že hodně a hodně rád čtu. Během sedmileté přípravy na kněžství mě nadchlo studium teologie, která nám fascinujícím způsobem může dát nahlédnout (to správné slovo zní: kontemplovat) krásu naší víry. Jednoznačně se stavím za jednoho z těch největších teologů, ano tušíte správně, že se jmenuje Hans Urs von Balthasar, který v prvním díle (a celkem jich je osm po čtyřista stránkách) své Slávy (v originálu Herrlichkeit) říká, že v teologii neexistují „fatti bruti“ – tedy něco, co bychom mohli pouze konstatovat jako nezaujatí diváci – ale že vše, co nám teologie říká o Bohu, o našem životě a naší spáse by nás mělo přivést k úžasu, uchvátit a nadchnout… A proto, je-li chvíle času, sáhnu po teologické knize, zpravidla čím tlustší, tím lepší. Mimochodem, některé jsou dokonce i s obrázky. Jinak knížky mám rád obecně, třeba díla od Dostojevského. Geniální mi přišel taky Kříž u potoka od Karoliny Světlé. Už pár let plánuju, že by na něj šlo udělat velkopáteční kázání. Tak uvidíme… Domnívám se, že jako teologové můžeme občas lidem přiblížit krásu naší víry právě vyprávěním  příběhu. A to mnoho spisovatelů umí mistrovsky, například již zmíněná Karolina Světlá. Proto je fajn, že můžeme číst a hledat v literatuře skutečné perly lidské zkušenosti, hledání i víry. Něco takového nedávno udělal otec biskup Karel Herbst, když vydal knihu Texty mého srdce. No, vlastně mě předběhl… :-)

Máš svou vlastní farnost?

Od začátku července letošního roku sloužím v Havlíčkově Brodě jako kaplan. Zde zažívám, jak je kněžská služba krásná, naplňující a celého člověka si žádající. Často náš kněžský den začíná o půl sedmé, když se scházíme k ranní modlitbě, a končí posledním telefonátem v deset hodin, když se jakýsi volající shání po informaci, zda je poutní mše svatá opravdu v 10:00. Rozhodně je kněžská služba víc krásná než náročná. Pokud náhodou přemýšlíte, hledáte a zjišťujete, že možná takové povolání máte, tak rozhodně neváhejte… Jo, a ještě mám farnost Šlapanov, kterou spravuji na dálku. Latinsky se tomu říká ex currendo.

Jak se to dá zvládnout?

„Na dálku“ neznamená dálkovým ovladačem… Funguje to tak, že bydlím v Havlíčkově Brodě a do Šlapanova dojíždím. A právě zde ve Šlapanově mé první kněžské kroky čeká challenge v podobě padající střechy na našem kostele. Už jsem se byl ale zeptat v místní knajpě, co bychom s tím mohli dělat, a zatím to vypadá jako taková větší team-buildingová akce pro vesnici, která má 812 obyvatel a pouhých 12 farníků… A jak se to dá zvládnout? Pokusím se odpovědět slovy evangelia: „Což nemá den dvanáct hodin?“ (Jan 11, 9)

Tvé rozhodnutí stát se knězem přišlo kdy?

Dlouho, předlouho jsem o tom přemýšlel. Čekal jsem, že přijde nějaké znamení, dopis z nebe, abych věděl, co mám v životě dělat, modlil jsem se za to. Zajisté již v dobách, kdy jsem procházel povinnou školní docházkou. Odtud také pochází moje první a zároveň poslední lovestory. Bylo to tak, že se mě někdy ve druhé třídě přišla jistá kamarádka zeptat, jestli bych s ní nechtěl „více“ kamarádit. Vzhledem k tomu, že to byla jediná spolužačka, která chodila do náboženství, tak by se zdálo, že to bude ideální partie… Ale byl jsem si vědom vážnosti situace, a proto jsem si vyžádal týden na rozmyšlenou. Když ta moje kamarádka po týdnu přišla a tázavě se na mě podívala, tak jsem ji poprosil, ať se nezlobí, ale že to vidím tak, že půjdu na faráře. A jedním dechem jsem jí ještě nabídl, že kdyby chtěla, mohla by mi dělat farní hospodyni. Budiž vám známo ještě to, že nechtěla… A že inzerát na farní hospodyni jsem už dávno stáhl z oběhu.

Takže už ve druhé třídě jsi měl jasno?

Jasno určitě ne. Spíše polojasno až oblačno. A o to více intenzivně jsem se modlil, ptal a hledal. Nakonec jsem do toho po maturitě praštil – i přesto, že žádná nebeská zásilka nedorazila – a jsem za to až do dnešního dne velmi rád. Asi dobře znáte na vlastní kůži, že není snadné poctivě hledat, natož se poctivě rozhodnout s vidinou, že takto a nikdy jinak. Ale právě pouze toto rozhodnutí na celý život činí člověka skutečně šťastným a otvírá mu nové obzory a možnosti. Ať už se člověk rozhodne, že bude pod pantoflem, nebo vstoupí do služeb církve.

Co je tvým úkolem na Celostátním setkání mládeže?

Když jsem já sloužil to první léto jako jáhen na pozici prefekta v semináři – v Teologickém konviktu, optal se mě jeden z mých kamarádů bohoslovců, jestli bych nebyl k dispozici coby doprovázející kněz pro přípravný tým pořadatelů. Když jsem mu na jeho neodmítnutelnou nabídku kývl, přišel s dalším a ještě odvážnějším nápadem. Totiž potřeboval obsadit jakousi novou funkci a prý že bych se na to hodil. Aniž jsem tušil, co všechno se z toho vyloupne, tak jsem mu to odsouhlasil a záhy se ukázalo – no, přesnější je říct: a stále se ukazuje – co všechno obnáší místo, jež nese vznešený titul „Šéf bezpečnosti CSM“. Pokud vás to opravdu zajímá a chcete se dozvědět i ty nejtajnější informace, pak o toto místo projevte zájem na celosvětovém setkání v Panamě nebo dokonce snad i v …Praze?! To co vám exkluzivně prozradím je to, že jde zejména o koordinaci pořadatelů, spolupráci s policií a bezpečnostní agenturou. Naším společným cílem je, aby naše setkání v Olomouci bylo jak pohodové, tak bezpečné… Chtěl bych proto poprosit vás všechny o důvěru v nás pořadatele. Když po vás něco chceme, tak je to pro dobro, pohodu a bezpečí nás všech. Shrňme to tedy všechno do třech biblických citátů: Šéf bezpečnosti? „Toho poslouchejte!“ (Mt 17, 5) a hlavně: „Nebojte se! Vydržte a uvidíte…“ (Ex 14, 13) „…postarám se o vás i o vaše děti.“ (Gn 50, 21)

Jak vaší službě mohou pomoci účastníci?

No konečně nějaká praktická otázka! Stále máme volná místa. Ukazuje se totiž, že je potřeba hlídat další prostory, posílit některé pořadatelské služby. Když se obrátíte na kohokoli ve svítivě žluté, slušivé vestě s výstřihem podle poslední pařížské módy, narazíte na pořadatele, který vás rád odkáže na člověka, a ten vás hned zaměstná. Ehm, tedy to budu já…

Odlehčující otázka na závěr, máš nějaké sourozence?

Mám tři skvělé sourozence, dva brášky potkáte v přípravném týmu. Jeden staví a druhý se stará o občerstvení u Nebojsy. Pak mám ještě sestřičku Lidušku. Ta nás přijede zkontrolovat, jestli je vše dobře zabezpečeno, postaveno a občerstveno.

 

P. Petr Soukal je knězem královéhradecké diecéze. Původ jeho nešlechtických kořenů sahá až do Athén Východních Čech – do Chrudimi. Spolu s bratrem Jakubem je autorem hymny Celostátního setkání mládeže v Olomouci.