Jedna z prvních věcí, které si na setkání v Olomouci určitě všimnete, je výzdoba. A ač se to nezdá, i o ni se musí starat celý tým lidí. Tým, který má pod palcem Maruška Obršálová.

Maruška pochází z vesničky Provoz, která se nachází v Orlických horách poblíž Dobrušky. Nyní ale studuje Pedagogickou fakultu Univerzity Hradec Králové. Nutno podotknout, že Maruška je velice aktivní bytost, někdy prý až nestíhá všechno, co má udělat. Každopádně se rozhodně nikdy nenudí. Kromě školy ji plně zaměstnává skaut – již sedmým rokem vede skupinku světlušek. Jak sama říká, tvoří to velkou část její osobnosti, a když si vzpomene, co díky skautu zažila, tak „je to fakt síla a stojí to za to.“ Maruška má taky moc ráda hudbu, kdysi hrála na saxofon a příčnou flétnu, teď však spíše hudbu jen poslouchá nebo si zpívá; občas také amatérsky hraje na klavír či kytaru. Kromě hudby se také trochu věnuje sportu, spíše však na rekreační úrovni. Občas si jde zaběhat, zaplavat nebo jezdit na kole.

A jak se vlastně Maruška stala vedoucí týmu? „No, tak to je takové docela vtipné, jelikož to byla celkem rychlovka, z mé strany docela nepromyšlená. Věděla jsem, že na CSM do Olomouce nechci jet už jako účastník. V Krakově jsem jako účastník byla, líbilo se mi tam, ale věděla jsem, že teď už s tím setkáním chci nějak pomoct a zažít ho zase z jiného pohledu, ne z pohledu účastníka.“ A tak se Maruška rozmýšlela, do kterého týmu se přihlásit, až vymyslela kavárnu, kam se také napsala jako dobrovolník. Jenže pak přišel e-mail od bývalé pracovnice na DCM v Hradci Králové Marušky Sejkorové a plány se změnily. Dobrovolníků do kavárny bylo už dost, a tak dostala Maruška na výběr mezi tvořivými dílnami a postem vedoucí výzdoby. „Tak jsem si říkala, no, hezký, vedoucí být v žádném případě nechci, to bych nezvládla ani omylem, a tvořivky mě zas tolik nebaví, takže to taky není ono...  Každopádně, potom mě napadlo, co kdybych tu výzdobu zkusila, byla by to pro mě fakt výzva a říkala jsem si, že by to vlastně nemuselo být ani tak složité.“ A tak Maruška souhlasila. Ale pak nastal ten okamžik, kdy přišel manuál CSM, i s úkoly pro výzdobu. „V tu chvíli jsem nevěděla, jestli se mám smát nebo brečet, každopádně slzy byly pravděpodobnější spíš… Všechno se mi zdálo tak náročné a tak obsáhlé…“  Ale hned vzápětí Maruška dodává, že to nějak jde. A v této pozici si stále jen říká, jak je motto letošního setkání trefné, protože si stále víc a víc uvědomuje, jak jí Bůh pomáhá.

Vraťme se ale k důvodu, proč byl manuál CSM s úkoly pro výzdobu tak obsáhlý. Jinými slovy: co všechno má Maruščin tým vlastně na starost? „Veškeré květiny, nápisy všude na možných i nemožných místech, směrovky, ukazatele, označení ubytování, stravování, cedule, cedulky, poskytnout ostatním týmům zázemí s všelijakým materiálem od fixů až po laminovačku.“ Návrhy prý musely být předem zpracovány v počítači (za což Maruška svůj tým chválí, protože „v tomhle by byla fakt marná“) a pak jen tisknout a tisknout a laminovat, občas i něco ručně dodělat. „Je to hlavně o práci dopředu, na samotném setkání toho bude už spíš míň – teda snad :).“

Maruška ještě na žádném celostátním setkání mládeže nebyla. Takže kromě toho, že se na setkání těší, je i trochu zvědavá. „ Těším se na setkání jako na celek. Těším se na to, až vypnu od běžných starostí a ponořím se do tamější atmosféry. Těším se na čas strávený s lidmi z výzdobáckého týmu, ale i z těch dalších přípravných týmů. Těším se na to, až se budeme všichni potkávat a jak společnými silami vytvoříme krásné setkání. Těším se i na chvíle ztišení a na Boha. Po takových setkáních mám moc ráda, když si člověk dobije ,ty boží baterky‘ a jde se mu na jeho další cestě zas líp ;)“

 FOTO: archiv Marušky Obršálové