Pokračování rozhovoru z 2. čísla časopisu Follow

Hlášení informací není zase tak vtipná záležitost, zdálo by se. Ale na CSM v Olomouci se při něm všichni smějeme. Když totiž zazní dramatická znělka z Pevnosti Boyard, na pódiu se objeví Michael Schmidt a my musíme připravit svoje bránice na velký zápřah.

Kam na ty svoje vtípky chodíš, kdy je vymýšlíš?

Tak během přípravného týdne většinou v průběhu mše. Deset minut před ní jsem dostal informace, co mám nahlásit, a pak jsem se snažil si je zapamatovat a vymýšlet k nim nějaké vtípky. A taky mě vždycky něco napadne až na místě.

Byl jsi už na základce nebo na střední takový ten „třídní šašek“? V dobrém slova smyslu, samozřejmě.

Ani bych neřekl, na střední to bylo v pohodě, ale šašek ne. A na vysoké asi všichni věděli, že občas utrousím nějakou poznámku v hodinách, a tak nějak to brali.

Máš nějakou inspiraci, co se týče humoru – osobnost, divadlo…?

Vůbec nemám. Ale hraju divadlo, měl jsem na bakaláři zaměření na dramatickou výchovu a dělám rád divadlo, ale dělám smutné divadlo. Lidi u něj někdy i brečí.

Fakt? A co je to za divadlo?

Hraju ho s loutkami a snažím se nastínit v tom příběhu nějakou emoci, a někdy je to smutná emoce.

Takže to je tvoje autorská tvorba?

Jo, sám si to vymýšlím i hraju.

A kde ho najdeme? Udělej si reklamu, budeš tam mít odteď narváno. :-)

Mám si udělat reklamu? To ne, ne? Je to Divadlo Bez Pravidel v Brně. Ale specializujeme se na práci s loutkami u seniorů nebo vzdělávací programy ve školkách, takže představení pro dospělé moc nemáme. Ta bývají smutná, pro seniory a pro děti je to samozřejmě veselé.

A co třeba jiné oblasti kultury – knížky, oblíbený autor…?

Já moc nečtu, možná až od vysoké trochu víc, nebo od maturity, to jsem musel, a pak už jsem si nějak udržel úroveň čtenářství. Ale spíš čtu knížky o partnerství, o vztazích. Takže ne jednoho autora, ale spíš to téma.

Tak už opustíme téma kultury. Když jsi v přípravném týdnu hlásil informace, vypadalo to, že si všechno pamatuješ z hlavy. Ale pak jsem na jedné fotce viděla, jak si něco píšeš na ruku… Tak prozraď svoje know-how.

Ne, v přípravném týdnu jsem si fakt všechno pamatoval, i když mě to třeba stálo to, že jsem nedával pozor na celé mši, ale jedinej můj problém byly espézetky (aut, která parkovala tam, kde neměla – pozn.red.). Říkal jsem si, že kdyby mi je dali trochu dřív, tak bych se možná i hecnul a naučil se je, ale když mi je dali vždycky až přede mší nebo během mše, tak to nešlo.

A odparkovali si aspoň?

Prý jsem jednoho člověka vystrašil, když jsem hlásil jeho SPZ a vyhrožoval, že s Jendou jeho auto odneseme. Ale naštěstí jsme nemuseli.

Zpátky k tvé paměti – máš nějaké pomůcky nebo metody, jak si věci zapamatovat?

Asi jsem se jen snažil si to číst pořád dokolečka. A každou ohlášku jsem si vystihl jedním slovem, takže když si vzpomenu na to slovo, tak tu ohlášku vymyslím na místě. A dokonce jsem se jeden večer díval na motivační video. Markéta Imlaufová mi řekla, že u Krause byl jeden člověk, který se zaměřuje na memorování, takže jeden večer jsem se koukal na video, jak si on pamatuje věci. Znělo to zajímavě, ale ještě jsem se k tomu nedostal. Šlo tam o to, že si máš každou věc přiřadit k jedné části těla, a pak to tělo postupně projíždět a při tom si vzpomenout. Teď už ale mám pomocný papír, těch ohlášek je tak minimálně patnáct a můj rekord byl devět.

A jak se vlastně přesně jmenuje tvoje funkce? Já tomu říkám ,informátor‘.

Říká se mi dokonce jenom ,informace‘.

Jak ses k tomuto úkolu dostal?

Přes Markétu Imlaufovou, se kterou jsem se poznal loni v Krakově. Jinak jsem nikdy v přípravném týmu nebyl, když se nepočítá kapela, to jsem v Krakově zpíval s SBM.

A máš nějaké zkušeností s moderací?

Mě se drží tyhle ohlášky. Mívám je ve VKH v Brně, a to je podobnej styl jako tady. Mám nějaké informace a snažím se je ozvláštnit nějakou přidanou hodnotou. A taky si tam někdy radní VKH trhají vlasy, co jsem tam řekl špatně a tak. Tak já tvrdím, že moje informace jsou založené na pravdivé informaci a zbytek už si tam připojím.

A co děláš jinak?

Teď v květnu jsem dostudoval a dva dny po Olomouci nastoupím mezi pracující lid. Už čtyři roky tam pracuju externě – v organizaci Podané ruce, která se zaměřuje především na drogově závislé, a já dělám hlavně preventivní programy pro školy a objíždím celou jižní Moravu.

A co rád děláš kromě čtení ohlášek?

Kromě ohlášek? (zamyslí se :-)) Baví mě hodně hraní divadla nebo zpívání a asi mě baví právě to pohrání si se situací, že můžu přijít na pódium trochu připravenej a trochu nepřipravenej a že uvidíme, jak to dopadne. Třeba v úterý večer se to zvrtlo hodně…

No jo, ta krev z nosu. Jak ses cítil?

Bral jsem to v pohodě. Samozřejmě je to nepříjemný, snažil jsem se říct vždycky aspoň dvě informace za sebou, takže jsem byl v takovým presu… Ale jinak jsem byl sám překvapenej, že mě to nijak nerozhodilo. Začal jsem si to užívat…teda jako ne užívat, ale nějak to dotáhnout.

Zvládls to skvěle! Děkujeme za rozhovor.