Pochází z malebné vesničky na úpatí Bílých Karpat, na vysoké škole poznal společenství RR49, většina přátel ale Jožku Biernáta nejspíš zná z Archy z Rajnochovic, kde dva roky působil jako týmák. Nyní má za sebou první ročník v olomouckém kněžském semináři.

V průběhu vysokoškolského studia si začal klást otázky o smyslu víry. „Ten, kdo u nás na vesnici nešel do kostela, tak byl divný, jenže ve městě ten, kdo do kostela jde, tak je divný,“ vysvětluje. Po intenzivním zážitku s Bohem, ve kterém poznal, že jej volá ke kněžství, a dvouletém boji s myšlenkou, že by se měl stát knězem, kývl na nabídku jít na Archu. „Čas, který jsem tam strávil, byl tak úžasný, že jsem si řekl, že když mělo cenu důvěřovat Bohu, udělat krok do neznáma a svěřit mu část svého života a On jej nádherně proměnil, tak jsem se rozhodl, že mu svěřím i ten zbytek.“

Vyrostl bez setkání mladých, první masovější akci zažil až loni v Polsku. „Když jsem jel do Krakova, odeslal jsem přihlášku a napsal do poznámky, že jestli mě někde chtějí, tak ať mi napíšou, kde. Nakonec jsem vedl tým úklidu. Pracoval jsem v pestrém seskupení od doktora matematiky přes studenta mezinárodních vztahů po stavitele hudebních nástrojů. Vytvořili jsme krásné společenství a jedna z členek nás dokonce nazvala malou rodinou. Když mi všichni členové řekli, že se přihlásí i do Olomouce, bylo to pro mě znamení, že bych ve výpomoci měl ještě pokračovat,“ popisuje Jožka přijetí své role.

Tým brigádníků se bude starat o Korunní pevnůstku a Envelopu. „Naším úkolem bude výměna odpadkových košů s tříděným odpadem a udržování čisté a vydezinfikované sprchy,“ vysvětluje. I proto si zvolili jako patronku svého týmu Marii Goretti jako mučednici čistoty, a to jak čistoty srdce, tak také čistoty vnější. „Marie Goretti se hodně starala o čistotu domova. Budeme rádi, když na nás budou lidi v tomto myslet. Nebojte se třídit odpad, štosovat prázdné kelímky a sešlapávat PET láhve. Vděčnost z naší strany bude na místě, ušetříte nám tím hodně práce. Nebojte se tak myslet i na nás,“ prosí.

Cení si zodpovědného přístupu a snaží se takový být sám a jít lidem příkladem, na druhou stranu nechce, aby byl tým formální, aby to byla firma s profesionálním přístupem, ale abychom zůstali i lidmi. „Mám rád neformální zábavu, lidskost, humor, abychom nebyli jen spolupracovníky, ale také přáteli. A stejně se o to snažím také s Bohem. Nebýt jen loutka nebo nejspolehlivější nástroj, protože to vím, že nejsem, ale abychom byli přátelé a verš ,Nazval jsem vás přáteli‘ platil i v každodenním životě,“ upřesnil. Nepřestává žasnout, co pro něj Bůh chystá, čím vším ho protáhl, a oceňuje Jeho i lidský smysl pro humor. „Život s Bohem je větší adrenalinový zážitek než bungeejumping. Člověk se spolehne a jde. Vše nemusí dopadnout podle jeho představ, ale dopadne to dobře – vlastně často lépe, než člověk zamýšlel původně.“

„O setkání se hojně mluví, ale jsou věci, které se musí prožít. Jde o příležitost jednou za čas, setkání bych upřednostnil před akcí, která je každý rok. Je fajn to zkusit. Věřím, že má cenu říct: tento týden ti dávám, Bože – a že Bůh nás dokáže překvapit. Vidím, že setkání není dílem, které by si někdo zaplatil a obstarali by jej lidé zvenčí, ale že se na něm podílí mladí lidé, kteří jej tvoří rok, někdy i víc. Je to akce dělaná srdcem, srdcem otevřeným Bohu,“ dodává Jožka.

FOTO: Archiv Jožky Biernáta